02.dekáda s vyššími teplotami následuje po velmi chladném, často i silně mrazivém vyvrcholení zimy, kdy noční teploty klesaly hluboko až k - 18°C. Vliv prodlužující se denní fáze dne, která na konci tohoto období dosahuje 8 3/4 hodiny, je již znatelný z pohledu délky slunečního svitu (v této době je denní fáze dne již o 1/2 hodiny delší od zimního slunovratu, který nastal již téměř před měsícem, tehdy se naše poloha na planetě nacházela v největším odklonu od Slunce, zároveň také na počátku ledna planeta prošla periheliem (nejbližší poloha k Slunci = tehdy dosahuje planeta nejvyšší oběhové rychlosti), proto jsou nyní přírůstky denní fáze dne velmi výrazné, zejména pak v závěru dne), méně pak z pohledu zvyšujících se teplot. Celkové klima v této zimní době je zcela odvislé od průběhu a změn probíhajících v globálním evropském okolí. Což prakticky znamená, že pokud dojde k přílivu teplejších a vlhčích vzduchových mas od západu až jihozápadu, může dojít zpočátku k zasněžení promrzlého povrchu, pokud je však příliv teplejších vzdušných mas ještě výraznější a trvanlivější, pak dochází i k tzv. teplejšímu zimnímu mezidobí, kdy teploty opět vystoupají (a to krátce i relativně vysoko až k +5°C a nemusí mrznout ani v noci) nad bod mrazu. Při oteplení se nejdříve objeví zimní od země mrznoucí mlhy, posléze může také začít i pršet, což mnohdy vede k lokálnímu náledí na podchlazených površích či umrzání svrchní vrstvy sněhové pokrývky, sníh a led postupně avšak zejména zpočátku jen pozvolně roztává (rychleji na více exponovaných místech, jen velmi pomalu v inverzních údolích či na zastíněných místech), čímž se krajina, resp. půda bohatě sytí vodou a výrazně se takto zmírňuje předešlý mrazivý klimatický vliv na krajinu i vegetaci (významným faktorem je pak přítomnost či absence sněhové pokrývky a mrazu, při absenci sněhu se ve větší míře na přechodnou dobu obnovuje vegetace vytrvalých zelených rostlin, které při bezmrazých dnech již výrazněji reagují jak na prodlužující se den tak i na prodělanou dormanci). Bezmrazé a vlhké klima/prostředí má také příznivý fenologický vliv na lišejníky a mechorosty, ze semenných rostlin je v této době nápadná vegetace jmelí (Viscum album). Toto teplejší zimní mezidobí uprostřed zimy bývá však zpravidla po krátké době opět přerušeno chladnějším průběhem počasí (např. vlivem tlakové výše z východu, která přináší sice slunečné, avšak chladné až mrazivé suché masy vzduchu bez sněhu, kdy může nastat i tzv. druhé chladné vyvrcholení zimy), proto toto teplejší mezidobí v lednu musíme stále ještě brát jako nestabilní, přechodné a jen dočasné a zima se svými klasickými chladnými průvodními jevy (mrazy) v tuto dobu v krajině bude nějaký čas stále ještě dominovat a aktivně ovlivňovat vývoj vegetace.

projekt: Rok v přírodě

Jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium) je naší vzácnou, kriticky ohroženou, spíše menší kapradinou se specifickým, tedy nezaměnitelným, vzhledem. V přírodě se s ní u nás můžeme setkat v Moravském krasu a v pohořích moravských Karpat. Její biotopové nároky jsou dosti specifické a zahrnují vlhká zastíněná místa s na humus bohatou půdou, v přírodě často ve vápencových oblastech (propasti, žleby). Druhotně se pak může objevovat i na zdivu ve starých otevřených studnách. Z důvodů ohrožení výskytu v přírodě, pro pěstování vždy používáme jen kulturní rostliny, kterým ovšem pro úspěšné udržení vždy musíme zajistit pro ně dosti specifické životní podmínky (chladnější zastíněné stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí).

   Já jsem si tuto rostlinu pořídil zhruba před 10 lety. Umístil jsem ji v těsné blízkosti umělé vodní nádrže (kovová nádrž, která nezamokřuje půdu svého blízkého okolí), na místo které není nikdy zaplavované, mělo by být vlhké, drenážované a od celoroční vodní plochy v sousedství může rostlina získávat pouze vyšší vlhkost (zdaleka to není optimum, ale rostlině to napomáhá přežít sušší období). Hned vedle ní roste vrba, která zajišťuje, aby její stanoviště bylo stále minimálně v polostínu až stínu podle fáze dne. Samozřejmě tam může dopadat během dne i více světla, ale i tak je to místo, kde nedochází k dlouhodobějšímu vystavení rostliny intenzivnímu, zejména letnímu, žáru (přímý dlouhodobý sluneční svit a sucho silně poškozuje této kapradině listy). Půda byla zvolena bez jakéhokoli specifického nároku, tedy běžná, pouze jsem do ní přidal několik navětralých vápencových kamenů a i rostlinu jsem obložil několika většími vápencovými kameny (z lokality Hády, Brno), které se vlivem srážek přirozeně navětrávají, rozpadají a lokálně půdu obohacují. Lokalita výsadby je ve střední nadmořské výšce cca 510 m n.m. a rostlina po celé zimní období není přikrývána. Pokud je sníh je zcela zasněžená, pokud mrzne holomrazem je na relativně závětrném a okolní vegetací a zástavbou krytém stanovišti ušetřena před nadměrným vysycháním (přesto ani to nelze na tomto místě za velmi suchých a teplých období zajistit, tehdy rostlina ocení ochlazování alespoň umělou zálivkou). Při pěstování se ukazuje, že právě přeschnutí půdy a suchý vzduch jsou největšími nepřáteli zdárného procesu udržení, proto je dobré v nejsušších obdobích roku nějakou tu vodu dodat i zálivkou a zamokřením jejich listů. Přihnojování žádné nepoužívám a nemám dojem, že by vyžadovala nějakou specifickou výživu. Její růst je sice pomalejší, avšak při dosažení optimálních podmínek i docela nápadný. Pokud například během suchého období dojde k odumření mnoha listů, dokáže je následně v dalším období, pokud je chladnější a vlhčí (typicky teplejší vlhký zimní průběh zimy) zcela nahradit či být dokonce i vitálnější. Jde o druh, jehož celistvé až celokrajné listy přezimují. Důležitá je dlouhodobá stabilita stanoviště a vitální stav rostliny, pak často vydrží i krátkodobé výkyvy a dokáže zregenerovat v obdobích pro její vývoj příznivějších. Při dobré kondici vytváří nestejně dlouhé, rezavě hnědé výtrusnicové kupky. Jelikož optimum prožívá za vlhka a nižších teplot dochází k tomu při pěstování až v závěru roku, tedy v listopadu až prosinci, v závislosti na kondici kapradiny a průběhu počasí. Množení v kultuře se provádí převážně dělením trsů.

Lokalita je tvořena amfibol-biotitickým granodioritem s jižní expozicí. Jde o člověkem v minulosti odtěženou stěnu z důvodu uvolnění prostoru pro silniční komunikaci. Hornina, šedé barvy je pevná s výskytem horizontálních ploch, na kterých se místy uchytila zemina a umožnila tak výskyt teplomilným rostlinám skalních štěrbin. Specifické je i úpatí, kde je o něco hlubší půdní profil a i sem proniká výše zmíněná vegetace. Netřeskovec (Jovibarba globifera) se tu vyskytuje v menším množství. Mimo vegetační sezónu je i dosti náročné nějaké růžice zde nalézt. Vedle něho tu na skalách roste zejména rozchodník bílý (Sedum album), z teplomilných bylin pak sesel (Seseli sp.) či česnek (Allium senescens ssp. montanum). Ohrožení lokality není aktuálně urgentní, spočívá pouze v možném dlouhodobém vymizení druhu v důsledku velmi nízké populace, neboť pouze místy se rozvíjí nepočetné mikropopulace, které v případě zániku by populaci jen těžko výrazně obnovily.

(poslední potvrzení: Nekvinda 09.12.2025)