V současnosti jde o asi nejčastější rekolonizující druh, ze skupiny zástupců rodu Usnea (pozorování zaznamenáno zejména v oblastech Českomoravské vrchoviny), který nemá nápadné sorály. V čistých oblastech ho opět stále častěji nalézáme s jinými epifyty na slabých modřínových větvičkách. Exemláře v různém věku vykazují odlišnosti. Mladé stélky (do 5 cm) jsou častěji ještě keříčkovitě polehavé až jen mírně převislé, tvoří často jen několik málo silnějších hlavních větví, s nemnoha větvičkami postranními, fibrily jsou řidčeji, papily většinou dost hustě po větvích. Stélky starší (5-15 cm) se pak stále více formují do tvaru visícího, větve zvlněné a souběžné, postranní větvičky skoro netvoří, mají fibrily již mnohem hustěji, ty jsou v poměru vůči větvím relativně krátké, jsou přítomné i isidie, papily jsou pak více soustředěny při bázi stélky. Důležitým znakem, zejména odlišující tento druh od U.filipendula, je konzistence dřeně. Konzistence dřeně u U.scabrata je řídká. U mladých stélek je to hůře patrné, u starších pak mnohem lépe. Navíc jsem zaznamenal u exsikátu starší stélky z lokality Hesiny růžové zabarvení centrálního provazce, u mladé pak bílé. Barva dřeně je vždy bílá. Usnea scabrata v nových taxonomiích se zařazuje jako synonymum pod souhrnný druh Usnea barbata s.l., což naznačuje velmi rozsáhlou variabilitu v mnoha znacích.