• Označení biotopu: A1.1
• Vyfoukávané alpínské trávníky
• Charakteristika:
      Biotop je úzce vymezený a silně ekologicky vyhraněný. Zahrnuje travinná společenstva v oblasti nad horní hranicí lesa v alpínském, místy i subalpínském stupni. Nejčastěji ho nalezneme na silně větru vystavených (deflačních) vrcholových plošinách a hřebenech, na izolovaných vrcholech i osamělých skalách vrcholových poloh nejvyšších našich pohoří. Tato místa jsou celoročně vystavena silným větrům, které jednak vysušují zdejší mělké a kamenité půdy, vítr odnáší jak půdu tak zbytky rostlin, čímž tuto půdu připravuje o organické i minerální látky, zároveň pak mechanicky narušuje i samotné porosty rostlin na stanovišti. V zimě vítr odnáší z těchto míst i sníh, což vede k tomu, že vegetaci zde před mrazy kryje jen tenká vrstva sněhu (některá místa mohou být i zcela bez sněhu). Takto odkrytá půda pak pochopitelně silně promrzá a vznikají zde specifické mrazové půdní formy, jako třeba thufury v Hrubém Jeseníku.
  
      Biotop tvoří rozvolněné až téměř zapojené porosty s převahou trsnatých trav Avenella flexuosa a Festuca supina. Tyto trsnaté druhy trav rozdělují biotop do 2 dalších typů. Zatímco v rozvolněných porostech Festuca supina bývá velmi dobře vyvinuté mechové patro s lišejníky, tak porosty s Avenella flexuosa se vyvíjejí většinou na méně extrémních stanovištích přeci jen s o něco lépe vyvinutějšími a hlubšími půdami s větším obsahem živin. Bývají pak více zapojené s nižší pokryvností lišejníků. Na území České republiky, v oblasti sudetských pohoří vzácnými, avšak například hned za hranicí na polské straně Sněžky (Krkonoše), respektive na polské straně Obřího hřebene (Czarny Grzbiet) ve fragmentu dobře dochovaném, jsou pak biotopy s porosty s vysokým zastoupením Juncus trifidus. Vegetace pokrývající biotop je často přerušována plochami holé půdy, sutí, kameny nebo obnaženým skalním podložím. Vedle zmíněných travin se v bylinném patře vyskytují přimíšené keříčky Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus či Vaccinium vitis-idaea (v subalpínském stupni mužeme pozorovat i ojedinělý výskyt velmi zakrslé Pinus mugo). Z dalších druhů s menší pokryvností zde pak rostou Agrostis rupestris, Bistorta major, Carex bigelowii, Hieracium alpinum agg., Huperzia selago a Solidago vigaurea ssp. minuta. V rozvolněných porostech je bohatě vyvinuto mechové patro, které muže pokrývat i více než 20% plochy. Naproti tomu v zapojených porostech obsazuje mechové patro jen mezery mezi trsy trav. V mechovém patru jsou přítomny lišejníky Cetraria islandica, Cladonia spp., ze vzácnějších lišejníky rodu Flavocetraria a Thamnolia vermicularis. Z mechů jsou zde hojní zástupci rodu Polytrichum a Racomitrium.
  
      Výskyt biotopu v ČR je soustředěn pouze do našich nejvyšších pohoří Krkonoš, Kralického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. V Krkonoších nalezneme všechny výše popsané typy stanovišť vyfoukávaných alpínských trávníků. Jsou hojné na všech hlavních vrcholech (Sněžka, Studniční hora, Luční hora, Smogornia, Vysoké Kolo a Kotel). Biotop v Krkonoších proniká i na exponovaná místa v subalpínském stupni. Na Kralickém Sněžníku je biotop zastoupen pouze fragmenty. V Hrubém Jeseníku se vyskytují převážně monotónní porosty s Avenella flexuosa se vzácnějším výskytem ploch s lišejníky. Výskyt je soustředěn do oblasti mezi Petrovými kameny a Břidličnou a pak do vrcholových partií Pradědu a Keprníku.
  
  V okolních zemích jsou obdobou nebo velmi podobné biotopy:
  » 6150-3: Alpínské acidofilní trávníky (Juncion trifidi) v Sudetech (v Polsku navazují na biotopy v ČR)
  » na Slovensku se obdobný biotop odlišuje přítomností karpatských druhů ve vegetaci

← Zpět na seznam