KANADA

První národy přišly do severni Ameriky ze Sibiře přes Beringovu úžinu a Aljašku v období poslední doby ledové před 30 000 až 10 000 lety. Během několika tisíců let se postupně začaly rozšiřovat k jihu. Předkové Eskymáků (Inuitů) byli posledním národem, který se z Asie asi před 4 000 lety přestěhoval do Ameriky. Tento prastarý národ osídlil asi před 2 500 lety i Grónsko. První Evropané, kteří přišli na území Kanady, byli Vikingové. Kolem roku 1000 například skandinávec Leif Eriksson a Islanďan Thorfinn Karlsefni. Vikingové zde však nikdy trvale nezůstali.

V roce 1497 u břehů Kanady (Nový Foundland) přistála první anglická expedice, kterou vedl italský mořeplavec Giovanni Cabot (1450-1498). Ještě před příchodem kolonistů z Evropy vytvořili domorodí indiáni Irokézové na jihu kmenový svaz. Od 30.let 16.století začíná kolonizace a cestovatelé z Evropy začínají pronikat i do vnitrozemí. Objevená území byla prohlášena roku 1535 francouzskou državou. Roku 1605 bylo založeno první francouzské koloniální sídlo, Port Royal. Od roku 1623 začala koloniální území spravovat společnost Nová Francie a roku 1663 byla zřízena korunní kolonie. Ze známých cestovatelů jmenujme alespoň Henryho Hudsona z Anglie (1550-1611), Jacquese Cartiera z Francie (1491-1557) či Samuela de Champlaina (1567-1635), který založil město Quebec, které se stalo centrem nově vzniklé francouzské kolonie v povodí řeky Svatého Vavřince.

V období 17.století Francouzi bojovali s Irokézy a získávali rozsáhlá území od ústí řeky Svatého Vavřince přes velká jezera až po oblasti povodí řek Mississippi a Saskatchewan. Francouzští kolonisté se živili obchodem s kožešinami. Jejich zájmy však brzy narazili na sousední kolonii Angličanů (Nová Anglie), kteří v roce 1670 založili společnost Hudsonova zálivu. První francouzsko-anglická válka na území Kanady proběhla již v letech 1689-97. Spory mezi Francouzi a Brity vyvrcholili v 18.století, kdy Britové v období sedmileté války (1756-63) dobyli v roce 1759 Quebec a v roce 1760 Montreál. V roce 1763 byla válka ukončena tzv. Pařížským mírem, kdy Francie odstoupila Anglii své pevninské kolonie kromě ostrovů St.Pierre a Miquelon.

V období Americké války za nezávislost (1775-83) uprchlo několik tisíc britů právě do Kanady (Nové Skotsko, Quebec). V roce 1791 se provincie Quebec rozdělila na Dolní Kanadu (Quebec), kterou tvořilo převážně francouzsky mluvící obyvatelstvo a Horní Kanadu (Ontario) s anglicky mluvícím obyvatelstvem. V roce 1818 se stanovila americko-kanadská hranice na 49 stupni severní šířky. V roce 1837 došlo k revoltě, která vzešla z nespokojenosti obyvatel s britskou politikou a vedla v roce 1840 ke sjednocení obou Kanad.

Na západě v roce 1849 vznikla na ostrově Vancouver malá kolonie nazvaná Victoria. Na západě v povodí řeky Fraser bylo objeveno zlato, zanedlouho v roce 1858 zde byla vytvořena kolonie Britská Kolumbie a Victoria se stala jejím hlavním městem.

V roce 1867 vzniklo Aktem o Britské Severní Americe Kanadské dominium, které tvořily provincie Quebec, Ontario, Nové Skotsko a Nový Brunšvik. V roce 1869 bylo zakoupeno od Společnosti Hudsonova zálivu Severozápadní území. V roce 1870 se připojila Manitoba a v roce 1871 pak Britská Kolumbie. V roce 1873 ostrov Prince Eduarda a v roce 1898 territorium Yukonu, v roce 1905 dále Saskatchewan a Alberta. Newfoundland zůstal nezávislý až do roku 1949. Současné území Kanady tvoří 10 provincií a 3 národní teritoria. Nejmladším teritoriem je Nunavut, které vzniklo v roce 1999 dle územních požadavků Inuitů.

V 19.století se Kanada velmi rychle rozvíjela, začala využívat úrodných prérií (obilí), severských lesů (těžba dřeva, rozvoj dřevařského a papírenského průmyslu) a rozsáhlých nerostných zdrojů. V roce 1896 bylo v okolí řeky Klondike nalezeno zlato, které rozpoutalo "zlatou horečku". Tento rychlý rozvoj narušoval tradiční způsob života původního i původním způsobem žijícího novodobého obyvatelstva. Došlo dokonce i ke vzpouře (Métis) - míšenců, indiánů a Francouzů. Byla potlačena a její vůdce, Louis Riel (1844-1885) byl pověšen.

V období 1.světové války Kanada podporovala strany Dohody čímž získala v roce 1931 (Westminsterský statut) větší autonomii v rámci Britského společenství. Nová ústava, která nahradila Akt o Britské Severní Americe, byla však přijata až v roce 1982.

V 60. a 70. letech 20.století vedli frankokanadští nacionalisté v Quebeku kampaň za odtržení tohoto území od Kanady. Následné referendum z roku 1980 tento úmysl však zamítlo. Rovněž další referendum z roku 1995 o nezávislosti Québecu bylo neúspěšné.


© SVON 2003